V dubnu 1915 byl na území rakousko-uherské monarchie zaveden přídělový systém na většinu životních potřeb (mouka, chléb, cukr, sádlo, maso, brambory, mléko, šatstvo, uhlí). Vázané hospodářství bylo v Československu zrušeno až po provedení měnové reformy v roce 1919, a to 1. 7. 1921. Cílem racionace jako administrativního opatření bylo regulovat distribuci základních životních potřeb prostřednictvím přídělových lístků zohledňujících držitelovo profesní postavení a roli ve válečné ekonomice. Samozřejmou součástí vázaného hospodářství byla regulace spotřebitelských cen a racionální nakládání se strategickými surovinami potřebnými pro válečné účely.
Cílem měnové reformy počátkem roku 1919 bylo oddělit československý a rakousko-uherský peněžní oběh, a to prostřednictvím osamostatnění peněžního oběhu, likvidace inflačních peněz, zhodnocující měnové politiky a zavedení československé koruny jako nové měny kryté zlatým standardem (10. 4. 1919). Architektem měnové reformy byl první československý ministr financí Alois Rašín.
V roce 1920 vyvrcholila vlna stávek, protestů a sociálních nepokojů, která započala ve druhé polovině první světové války a pokračovala i v době konstituování nového republikánského státu. Ferdinand Peroutka označil rok 1920 za nejtemnější etapu poválečných dějin. Napětí kulminovalo po obsazení pražského Lidového domu policií, která intervenovala ve prospěch reformního křídla sociální demokracie proti levicové marxistické frakci strany. Neklidné období vyvrcholilo prosincovou generální stávkou (10.–17. 12.), násilným vystoupením proti dělnictvu na Hodonínsku, Kladensku a Třebíčsku, rozštěpením sociální demokracie a ustavením KSČ na jaře 1921. Vedle 3000 zatčených si stávka vyžádala 14 obětí na životech v řadách demonstrantů.
Velká (světová) hospodářská krize následovala po propadu akcií na americké burze (přezdívané podle ulice, kde sídlí, Wall Street) v říjnu 1929. Nejpozději po Novém roce 1930 se ekonomická krize přelila na evropský kontinent, kde ji však ohlašovala už krize zemědělské produkce v roce 1928. Krach na Wall Streetu zlomil mnoho ekonomik po celém světě, hluboce otřásl důvěrou v tržní mechanismy a liberální demokracii a přispěl k nástupu autoritářských a totalitárních režimů a k vypuknutí druhé světové války. Světové hospodářství krize ovlivňovala hluboko do třicátých let.
Velká mostecká stávka proběhla v dolech severozápadních Čech, na Kladensku a Ostravsku jako jedna z reakcí na negativní sociální a ekonomické dopady velké hospodářské krize. Stávkující požadovali ukončení propouštění horníků a snižování mezd. Částečné splnění jejich požadavků vedlo k ukončení stávky tisíců horníků v 31 dolech. Jednalo se o největší organizovaný protest pracujících v meziválečném Československu, po únoru 1948 glorifikovaný jako boj horníků pod vedením KSČ proti kapitalismu a buržoazii.
Přídělový systém v protektorátu Čechy a Morava, kterým bylo distribuováno různé zboží v kategorii předmětů denní potřeby i luxusního zboží, byl zaveden 2. 10. 1939. Systém nebyl náhradou peněžní ekonomiky a fungoval na principu přímé a bodové racionace (poukazy na zboží versus bodová hodnota zboží). Existovalo šest základních skupin přídělových lístků (potraviny, oděv, mýdlo, tabák, pohonné hmoty, krmivo pro nezemědělská zvířata). Přídělové lístky byly vydávány na tzv. přídělové, zásobovací období čtyř kalendářních týdnů. Příděly byly hierarchizovány pro různé věkové a pracovní kategorie. Zavedení přídělového systému v protektorátu Čechy a Morava bylo utajováno až do rozhlasového proslovu ministra Feierabenda 1. 10. 1939. U některých druhů zboží přídělový systém přetrval až do měnové reformy v roce 1953.
Cílem měnové reformy na podzim 1945 bylo snížení objemu peněz a znovuzavedení československé koruny jako jednotné měny, která měla nahradit protektorátní koruny, říšskoněmecké marky, slovenské koruny a maďarskou měnu pengö. Československé státovky byly vytištěny v Anglii a do výše 500 Kčs byly měněny v poměru 1:1. Vyšší částky byly povinně vloženy na vázané vklady, zablokované až do roku 1953. Kvůli nedostatku kovového oběživa zůstaly nadále v platnosti prvorepublikové, protektorátní i slovenské mince.
Cílem měnové reformy bylo znehodnocení měny, snížení poptávky po nedostatečném zboží, zastavení černého trhu a ukončení přídělového systému. Ačkoliv reforma byla prezentována jako vítězství pracujícího lidu nad buržoazií, jejím důsledkem bylo znehodnocení úspor, propadnutí vázaných vkladů z roku 1945 a pokles životní úrovně, zvláště v nízkopříjmových a pracujících vrstvách obyvatelstva. Anulováním státního dluhu vůči obyvatelstvu byl de facto uskutečněn státní bankrot. Ceny, mzdy a hotovost do výše 300 Kčs byly přepočteny v poměru 5:1, ostatní hotovost 50:1, vklady a prémie životního pojištění (podle výše vkladu) 5–50:1, zůstatky na účtech státních podniků 5:1 a soukromých podniků 50:1. Bez náhrady byly zrušeny vklady vázané měnovou reformou v roce 1945 a státní závazky z cenných papírů a dluhopisů. Objem oběživa byl nakonec zredukován v poměru 37:1. Jelikož byla měnová reforma realizována bez souhlasu Mezinárodního měnového fondu, bylo Československu v roce 1954 členství v MMF ukončeno.
V pondělí 1. 6. 1953 došlo k násilnému potlačení protirežimních nepokojů, které vypukly v Plzni v řadách škodováckých dělníků, studentů a dalších Plzeňanů na protest proti měnové reformně schválené 30. 5. 1953, která připravila většinu společnosti o finanční úspory a průmyslové dělnictvo citelně omezila v jeho dosavadním privilegovaném ekonomickém postavení. V Plzni se revolty účastnilo na dvacet tisíc osob, které na necelý den ovládly značnou část města, než byly nepokoje potlačeny přivolanými ozbrojenými silami. Zraněno bylo 250 osob, 331 osob bylo odsouzeno v politických procesech, další byly perzekvovány v rámci čistek a represí. Do pátku 5. 6. v Československu proběhlo dalších 130 stávek a protestů. Plzeňské události režim donutily k intervenci ve prospěch zlepšení životní úrovně obyvatel, což vedlo k pozvolné vnitřní stabilizaci režimu.
Podnik zahraničního obchodu Tuzex (Tuzemský export), v letech 1969–1970 a 1991–1998 akciová společnost Tuzex, prodával v síti prodejen za valuty nebo tuzexové poukázky (bony) zahraniční, zejména západní zboží, které nebylo dostupné v běžné prodejní síti (elektronika, potraviny, kosmetika, vozidla, luxusní zboží). Předchůdcem Tuzexu byla od roku 1949 organizace Darex (Dárkový export), jejíž obdobu bychom nalezli v Polsku (Pewex), Německé demokratické republice (Intershop) nebo SSSR (Berjozka). Obchodní sítě sloužily k odčerpání valut zahraničních měn od obyvatelstva.
Ropná krize sedmdesátých let započala v roce 1973, kdy se poprvé projevil fatální vliv ceny ropy na hospodářský rozvoj. Země organizace OPEC záměrně snížily těžbu a současně vyhlásily embargo na vývoz ropy do zemí, které podporovaly Izrael během jomkipurské války. Důsledkem bylo rapidní zvýšení cen ropy, které přineslo sérii ekonomických recesí, zejména v USA a v západní Evropě. Zvláště západní svět si tehdy poprvé uvědomil závislost na ropě jako strategické surovině.
Privatizace, tedy proces převodu státního majetku v sektoru průmyslu, bankovnictví a podniků se státním podílem do majetku soukromých osob, byla zahájena v roce 1992 a trvala do poloviny prvního desetiletí 21. století. Privatizačními nástroji byly kuponová privatizace a prodej podniků zahraničním investorům. Privatizaci stigmatizovaly pochybné okolnosti jejího průběhu, časté aféry ekonomické kriminality a nízká ekonomická gramotnost české populace.
Velká recese byla obdobím výrazného obecného poklesu pozorovaného v národních ekonomikách po celém světě. Americká krize trhu s hypotékami vyústila v létě 2007 ve finanční propad burzovních trhů v USA. Významnou roli sehrála rovněž vysoká cena ropy v první polovině roku 2008, která vedla k poklesu reálného HDP a zvedla spotřebitelské ceny. Kvůli propojení světových finančních trhů a ekonomiky obecně se pak krize z USA přelila i do dalších částí světa. Konec krize bývá datován různě, nejhorší období trvalo do roku 2009.
Spouštěčem této ekonomické recese byly státní zásahy do chodu ekonomik ve snaze omezit šíření nemoci covid-19, čímž došlo celosvětově k zavádění preventivních opatření jako zavírání obchodů, služeb, vzdělávacích institucí či státních hranic. Ekonomické dopady se liší v různých oblastech světa podle toho, jak rychle se zde podařilo získat kontrolu nad šířením covidu-19 a s ohledem na vývoj a bilanci daných ekonomik v uplynulých letech.